historie
V Japonsku se hra s pravidly 1 a 2 hrála (na gobanu) velice dlouho, možná už od roku 700 n.l. kdy se do Japonska z Číny rozšířilo go. Tato podoba piškvorek se často nazývala (a dosud nazývá) gomoku, je však známa i pod jmény gobang, morphiong aj. Vědci v Japonsku se přou o to, zda ještě starší hra kakugo (první zmínky o ní jsou z roku 100 n.l.) je také ze skupiny piškvorkových her. Když byla v roce 1858 vydána první kniha o piškvorkách, byly nazývány právě kakugo. Za jednu z piškvorkových her je považována také wutzu, prastará čínská hra.
Není ovšem vůbec jisté, že tyto hry měly společného předka, pravidla piškvorek jsou totiž tak prostá, že je pravděpodobné, že tato hra vznikla několikrát na různých místech nezávisle na sobě. Je dokonce možné, že někde ve vesmíru hrají mimozemšťané hru s pravidly 1 a 2. Není mnoho dalších her, o kterých by se tohle dalo říci.
Když se hráči v piškvorkách dostatečně zdokonalí, zjistí, že hra podle pravidel 1 a 2 (tj. bez omezení) silně zvýhodňuje černého (toho, kdo začíná). Je dokonce dokázáno, že černý má zaručenou výhru (pochopitelně pokud hraje správně). Proto se základní dvě pravidla začala doplňovat tak, aby vznikla více vyrovnaná hra.
V roce 1899 začali japonští hráči hrát gomoku organizovaně. Změnili název hry na renju a zavedli nové pravidlo: žádný z hráčů nesmí zahrát dvojitou trojku. Tím chtěli ztížit výhru a snížit výhodu černého.
Toto pravidlo (zákaz dvojitých trojek pro oba hráče) je v Japonsku dosud jediné doplňkové pravidlo, které je v Japonsku pro piškvorkové hry obvyklé. (U nás není obvyklé žádné pravidlo, jak čtenář nepochybně sám ví.) Nicméně i tak má černý výhodu, proto byla postupně zaváděna další pravidla na jeho znevýhodnění.
![[PALUBA]](obr/logo.gif){kind=logo}