historie

Pačísí je prastará indická hra, která je vzorem mnohých dnes běžně hraných závodivých her (např. Člověče, nezlob se). V Indii se s touto hrou setkáte téměř na každém kroku. Ať už zavítáte do domu bohatého měšťana, nebo navštívíte chatrč chudého vesničana, vždy potkáte někoho, kdo ji bude hrát.

Pačísí (Pachisi) se v Indii hraje už od starověku. Místo kostky Indové používají mušličky zavinutce penízkového, zvané kauri, které dříve v některých částech Asie a Afriky sloužily jako platidlo. Hrací plán bývá plátěný, ale třeba indický panovník Akbar si v 16. století nechal na svém dvoře postavit velký plán z různobarevných mramorových kvádrů. Vládce seděl se svými dvořany na metr vysokém pódiu uprostřed plánu a řídil hru: podle toho, kolik mušlí dopadlo otvorem vzhůru, se muselo po plánu pohybovat šestnáct otrokyň z Akbarova harému, oděných do sárí příslušné barvy. Zbytky velkých mramorových Pačísí můžete dodnes vidět například v Ágře nebo Alláhabádu.

Po celém světě najdeme pod nejrůznějšími jmény další varianty této hry, jen drobně se lišící v některých pravidlech. Mezi jinými je to korejská hra Nyout stará nejméně 17 století, cejlonská Panča nebo Edris a Jin ze Sýrie. Hra pronikla do Evropy ve větší míře až poté, co byla v Anglii roku 1896 uvedena na trh pod názvem Ludo. Němci ji převzali jednak pod stejným názvem, ale kromě toho začali vyrábět další obměnu, Eile mit Weile (Spěchej pomalu). I naše Člověče nezlob se si získalo velkou popularitu a dodnes patří k nejznámějším deskovým hrám.