historie

(Z angličtiny přeložil a doplnil Dan Zeman.)

Následující odstavce jsou překladem anglického, mírně reklamního textu na originálním balení hry. Autorství zřejmě náleží výrobci, kterým je firma Whale Toys Ltd, 55 Sidney Street, Cambridge, tel. 355146. Držitel světového patentu - autorských práv: 1979 Forbes-Taylor Patents Pending. Na trh byla hra uvedena zřejmě v roce 1982. Autory hry jsou Brian Taylor a Peter Forbes.

Hra Kensington byla nominována na prestižní cenu německých kritiků, Spiel des Jahres (Hra roku) za rok 1982. Hlavní cenu však nezískala. Označení "Game of the Year" na originálním balení nenese logo Spiel des Jahres a jde zřejmě o pouhý reklamní trik výrobce.

Na československý trh se hra dostala zásluhou podniku Tofa Semily pod názvem Kamínky. Byla zde k dostání ještě počátkem devadesátých let. V současné době již podle dostupných informací nejsou v prodeji ani Kamínky u nás, ani původní Kensington v Británii.

Vynálezci Kensingtonu nabídli odměnu deset tisíc dolarů pro první osobu, která objeví herní situaci hry pro dva hráče, ve které ani jeden hráč nemůže provést povolený tah. Nicméně vzhledem k době, kdy hra vznikla, je už asi odměna dávno udělena i utracena.

Vznik Kensingtonu

Kensington je skvělým výsledkem houževnatého úsilí dvou výstředních britských přátel, vymyslet hru závislou pouze na schopnostech jednotlivce, která by byla snadno naučitelná a zábavná pro děti i dospělé na celém světě, bez ohledu na rozdíly v jazyce či způsobu života. Od doby, kdy z Východu poprvé dorazily šachy a dáma, tedy od doby vzdálené dobrý tucet staletí, nedošlo ve světě her k tak výraznému zlomu, neboť patentovaní oblíbenci jako Monopoly, Scrabble a Mastermind, kteří udávají trend v poslední době, jsou ve větší či menší míře vždy závislí na náhodě a štěstí.

Při svém prvním setkání přišli Brian Taylor a Peter Forbes na to, že sdílejí respekt ke starým kratochvílím jako šachy, dáma nebo karty, avšak pohrdají oním druhem levných her, jejichž témata jsou svázána s pomíjivými módními trendy. Protože nemohli objevit hru, jakou hledali, rozhodli se ji vynalézt.

Po vytvoření několika celkem úspěšných prototypů měli ke spokojenosti stále ještě daleko. Ale jednou v sobotu se naši průkopníci potulovali po kensingtonském trhu Portobello, kde v jakémsi knižním bazaru odkryli svazek starých islámských vzorů a hned v něm rozpoznali bohatý zdroj inspirace. Při zkoumání těchto více než tisíc let starých kreseb je pak jedna obzvláště zaujala. Uvědomili si, že by mohla být základem jejich hry snů.

Taylor - malíř, který rád opakuje, že se pro nic jiného nehodí a kterého velmi těšila jeho pověst šílence, dojíždějícího mezi státním domem na jižním pobřeží a patnáctipokojovým venkovským sídlem ve Walesu - se pravidelně setkával s Forbesem na půlce cesty, na lavičce v Kensington Gardens, nejcivilizovanějším z londýnských parků, plném květin a prostém podezřelých individuí.

Během čtyř měsíců na jaře a počátkem léta 1979 tam strávili mnoho času vášnivými debatami a zuřivou gestikulací - s příležitostnými přestávkami, aby si mohli jít vyzvednout sociální podporu - aby nakonec dospěli ke hře, která je na první pohled poměrně jednoduchá, ale ve skutečnosti je několikrát složitější než samotné šachy. Dokázali ji navrhnout tak, že průměrná partie svojí délkou neodradí náhodné hráče, ale na své si může přijít i Velký Mistr.

Malý, podsaditý Velšan Taylor tvrdí, že svým vytáhlým mladým partnerem zpola skandinávského původu nebyl nikdy poražen, avšak Forbes jeho keltské chvástání přechází shovívavým úsměvem. Upozorňuje, že nehledě na fakt, že jeho desetiletá dcera Emma Taylora několikrát porazila, jednou z nejkrásnějších vlastností Kensingtonu je, že žádný hráč nemá pocit, že by mohl partii prohrát, dokud k tomu skutečně nedojde.

Konečně uspokojeni, že vynalezli nejlepší deskovou hru za posledních tisíc let, narazili na ještě jeden problém: jak se bude jmenovat? "Co třeba ?Kensington?, kde to všechno začalo?" nadhodil Forbes, ale venkovan Taylor jeho návrh odsoudil jako "odporně snobský". Forbes se však bránil, že pro něj znamená Kensington něco zcela jiného. Prvního vzdělání se mu dostalo na základní škole v Notting Hillu po boku dětí 57 různých národností a později poznal a zamiloval si každých 2,54 cm :-) tohoto nejkosmopolitnějšího londýnského obvodu. Kromě toho to byla dobrá záminka, proč nepojmenovat hru v deprimujícím stylu hračkářského průmyslu něčím jako Bricko (Cihlo), Whoomph! (Plesk!) nebo Yuckety Yuck. Taylor byl přemluven.

A tak je tu Kensington, vysněný pro vás dvojicí svérázných mužů, které někteří jejich přátelé přirovnávají k Laurelovi a Hardymu, kteří však sami dávají přednost označení Rolls a Royce roku 1982 - roku svého úspěchu. Tvrzení, že se přes noc stali z otrhanců boháči, působí snad příliš nadneseně, avšak přinejmenším si mohli dovolit několikery nové džíny, které jim zas nějakou dobu vydrží. A byl také nejvyšší čas, řekli by mnozí, zvláště pak ti, kteří viděli Taylora, jak se v županu, v trepkách a bez bagáže hrbí na palubě transatlantického Jumba. Což platilo i o Forbesovi, když přerušil svou akademickou kariéru (zahrnující i jeho kampaň, kterou se snažil přimět svoji univerzitu, aby koupila a provozovala závodního koně, a pomohla tak školním financím) podle hesla "Jdi na Západ, mladý muži!" a přežíval pak jako prodavač protizlodějských špehýrek ve vysoce kriminálních oblastech Kalifornie; žádný div, že ho nervózní domácí zpočátku považovali za zloděje.

Jakkoli bizarní však vypadá jejich minulost, u Kensingtonu si oba autoři mohou být jisti, že dosáhli vítězství. Jen blázen by to popíral.