"Jen jednu partii"
řekli, začala hra.
To bylo včera.
Takto se vyjadřuje jedna ze starých japonských básní o go. Soudí se, že tato patrně nejstarší známá desková hra vznikla před více než 4000 lety. Existuje zápis partie, která měla být sehrána v Číně někdy na začátku našeho letopočtu. Nejstarší zapsaná partie v Japonsku se připisuje Ničirenovi (1222-1282), zakladateli stejnojmenné buddhistické sekty.
Go hrají dva hráči, jeden černými a druhý bílými kameny. Oba hráči střídavě kladou po jednom kameni na volné průsečíky sítě 19 vodorovných a 19 svislých čar, hru začíná černý. Cílem hry je ovládnout (ohraničit svými kameny) více neobsazených průsečíků (území) než soupeř. Hráč může pasovat, vzdát se tahu. Po dvou po sobě následujících pasech hra končí.
Nenechte se odradit tím, že pro svůj první tah máte 361 možnost! Na rozdíl od jiných her, go lze s potěšením a se stejnými pravidly hrát i na menších sítích, třeba 7×7. Jste-li úplní začátečníci, měli byste raději začít na takové menší síti.
Obsadí-li hráč svým tahem poslední svobodu soupeřovy skupiny, zajme ji a odstraní z desky. Zajaté kameny si uschová do závěrečného hodnocení partie. Kameny téže barvy lze postupně spojovat do skupin. Volné průsečíky těsně sousedící s kamenem po čarách se nazývají svobody. Kámen uprostřed desky má čtyři svobody, skupina dvou pevně spojených kamenů má svobod šest. Hráč může svými tahy postupně obsazovat svobody soupeřovy skupiny kamenů. Skupina s jedinou volnou svobodou je "na braní".
Sebevražda je zakázána. Hráč nesmí hrát takový tah, po kterém by některá z jeho skupin zůstala bez jediné svobody. Smí na obr. 3 a 4 hrát černý na "a"? V prvním případě jde o zakázanou sebevraždu. Ve druhém jsou tři bílé kameny na braní; tah na "a" není sebevraždou, protože součástí tahu je zajetí tří bílých kamenů - kámen hraný na "a" tak získá potřebné svobody.
V pozici na obr. 5 bílý vzal kámen 1 tahem 4. Nyní by černý mohl hrát podobně na 1 a zajmout kámen 4, atd. až do nekonečna. Situace označovanou japonským slovem ko řeší pravidlo 4:
Nelze položit kámen tak, aby se zopakovala dřívější pozice na desce. Po bílého 4 nesmí černý hrát zpět na 1, musí tah 5 hrát na jiném místě. Bílý se pak může rozhodnout, zda zahraje na místo zajatého kamene 1 a spojí pevně své kameny, nebo zda odpoví na tah 5 - pak ovšem již černý smí hrát 7 na 1 a vzít kámen 4. Bílý opět nesmí okamžitě kontrovat 8 na 4 a musí hrát jinde.
Hodnocení výsledku partie. Hráči vyjmou kameny mrtvých skupin z desky a přidají je k zajatcům získaným v průběhu hry. Za každý průsečík území a za každého zajatce si hráč započítá jeden bod. Vítězí ten, kdo získá více bodů.
Tvar tvořený skupinou černých kamenů na obrázku má poetický název: čapí hnízdo. Černý je na tahu a má zajmout tři bílé kameny "sedící v hnízdě". Dokážete najít řešení? Napište do 23.5. na níže uvedenou adresu V. Daňka. Vylosovaný úspěšný řešitel dostane knihu o go.
Může se zdát, že hráči si mohou navzájem zajímat kameny, na uvolněné průsečíky klást nové kameny, a hra tak nikdy neskončí. Z pěti uvedených pravidel však vyplývají důležité důsledky, které tomu brání.
Skupiny bílých kamenů na následujících diagramech se téměř neliší. Ve skutečnosti je mezi nimi zásadní rozdíl: První je mrtvá, druhá je živá.
První skupinu může černý zajmout tahem na "a". Aby zajal druhou skupinu, musel by obsadit obě její svobody "b" a "c". Ani jednu z nich však obsadit nemůže (zakázaná sebevražda). Živé skupiny se vyznačují tím, že ohraničují území, které se skládá alespoň ze dvou oddělených částí. Říkáme, že živá skupina má dvě pravé oči. Slovo "pravé" je důležité. Když si na místě bílého kamene se čtvercem na druhém obrázku představíme kámen černý, oko "b" bude falešné, protože černý je může zničit zajetím tří kamenů s trojúhelníkem.
Oficiální japonská pravidla říkají, že deska má být dřevěná, síť 19×19 čar má mít 454,5 mm na délku a 424,2 mm na šířku. Rozdíl v rozměrech "čtvercové" sítě napravuje perspektivu a pomáhá hráči, aby i při šikmém pohledu síť vnímal jako čtvercovou. Kameny mají tvar čočky (to umožňuje snadné zacházení, kladení a vyjímání z desky) o průměru 21,2 mm a tloušťce 8,2 - 11,5 mm. Černé kameny jsou ve skutečnosti asi o půl milimetru větší než bílé. Tím se srovnává optický klam způsobený černou a bílou barvou a vyvolává zdání, že kameny obou barev mají stejnou velikost.
Hra go v sobě má mnoho estetiky. Dobré pozice v partiích nejlepších hráčů vytvářejí krásné obrazce. V souladu s tím kvalitní hrací soupravy lahodí oku i ruce. Nejdražší desky jsou vyrobeny z masivního dřeva o tloušťce přes 20 cm, bílé kameny jsou z lasturoviny a černé z břidlice. Při hře s takovou soupravou kameny vydávají pěkný zvuk dokládající rozhodnost tahu. Kameny jsou uloženy v oblých dřevěných dózách. Běžný hráč ovšem vystačí s mnohem prostší soupravou. Deska bývá tenčí, hrací síť může být dokonce nakreslena na papíru, levné kameny jsou dnes vyráběny z umělých hmot nebo ze skla.
Narozdíl od mnohých jiných her, v go se kámen položený na desku již do konce partie nepohybuje (není-li zajat). Přesto hra působí dojmem dynamického pohybu a vývoje. Za druhé, všechny kameny mají naprosto stejnou hodnotu, jejich síla a význam na desce se však mění v souvislosti s vývojem partie.
Třetí rys je spojen s velikostí desky. Boje mívají lokální charakter a chyba v jedné části desky může být kompenzována dobrým tahem jinde, takže jedna či dvě hrubé chyby nemusí nenapravitelně rozhodnout o výsledku partie jako např. v šachu. Konečně, v go existuje systém handicapů, který nenarušuje povahu hry, taktiku ani strategii. Spočívá v tom, že slabší hráč místo prvního tahu položí určený počet svých kamenů na hvězdy.
Ranka, jeden z výrazů, kterým se v japonštině označuje go, znamená ztrouchnivělé topůrko. Má původ ve staré čínské pověsti, jež vypráví o dřevorubci, který v lese narazil na dvojici chlapců zaujatých hrou go. Dřevorubec začal sledovat hru a zapomněl na okolní svět. Když se probral, hráči zmizeli. Vstávaje opřel se o sekeru, ale topůrko se zlomilo. Bylo ztrouchnivělé a sekera rezavá. Zmaten se vrátil se do vesnice, ale nikoho tam nepoznal. Rodina zmizela, dům byl v rozvalinách. Zjistil, že v lese strávil dobu několika pokolení.
Jak pověst naznačuje, partie go může být tak fascinující, že kvůli ní člověk zapomene na čas, na celý svět. Vzbudili jsme také váš zájem? Chcete si zahrát, chcete si koupit nebo půjčit odbornou literaturu? Navštivte některý z klubů go, které existují v řadě českých měst. Budete vždy vítáni. Kluby a hráči go se sdružují v České asociaci go, která je členem ČSTV a Evropské federace go. Asociace pořádá každoročně na patnáct turnajů. Nejvýznamnějším z nich vedle mistrovství republiky je Pražský mezinárodní turnaj, který se řadí k největším evropským akcím v go. Nejsilnější čeští hráči patří k evropské špičce a dosahují vynikajících výsledků na mistrovstvích Evropy i světa. Chcete-li se dozvědět více o go, získat kontakty, adresy klubů, turnajový kalendář a další informace, obraťte se na předsedu České asociace go dr. Vladimíra Daňka, Společná 7, 18200 Praha 8, nebo se podívejte na internetovou stránku České asociace go, http://water.fce.vutbr.cz/~slavek/.
Jiří Rákosník