Například v Indii ji považují za národní hru a mají k tomu vskutku pádný důvod. Pod jménem Pačísí (Pachisi) se tu hraje už od starověku a dnes je rozšířená mezi všemi vrstvami obyvatelstva. Místo kostky Indové používají mušličky zavinutce penízkového, zvané kauri, které dříve v některých částech Asie a Afriky sloužily jako platidlo. Hrací plán bývá plátěný, ale třeba indický panovník Akbar si v 16. století nechal na svém dvoře postavit velký plán z různobarevných mramorových kvádrů. Vládce seděl se svými dvořany na metr vysokém pódiu uprostřed plánu a řídil hru: podle toho, kolik mušlí dopadlo otvorem vzhůru, se muselo po plánu pohybovat šestnáct otrokyň z Akbarova harému, oděných do sárí příslušné barvy. Zbytky velkých mramorových Pačísí můžete dodnes vidět například v Agře nebo Allahabádu.
Po celém světě najdeme pod nejrůznějšími jmény další varianty této hry, jen drobně se lišící v některých pravidlech. Mezi jinými je to korejská hra Nyout stará nejméně 17 století, cejlonská Panča nebo Edris a Jin ze Sýrie. Hra pronikla do Evropy ve větší míře až poté, co byla v Anglii roku 1896 uvedena na trh pod názvem Ludo. Němci ji převzali jednak pod stejným názvem, ale kromě toho začali vyrábět další obměnu, Eile mit Weile (Spěchej pomalu). I naše Člověče nezlob se si získalo velkou popularitu a dodnes patří k nejznámějším deskovým hrám.
Hrát mohou 2 nebo 4 hráči. Každý z nich má k sobě nasměrované jedno rameno kříže, který tvoří hrací plán (viz obrázek 1). Ramena jsou rozdělena na tři řady polí. Středová řada slouží dotyčnému hráči jako startovní i cílová rovinka, obvodová pole jsou pak závodní drahou pro všechny. Dva naproti sobě sedící hráči tvoří tým, který vyhrává ve chvíli, kdy všech jejich osm kamenů objelo hrací plán a vrátilo se domů. Ve dvou hraje jeden hráč za celý tým.
Šest najednou hozených mušlí určuje rychlost pohybu tím, kolik z nich dopadlo otvorem nahoru: 2, 3, 4, 5 a 6 mušlí otvorem vzhůru znamená, že hráč může posunout jeden svůj kámen o 2, 3, 4, 5, resp. 6 polí vpřed. Pokud však dopadla pouze jedna mušle otvorem vzhůru, může táhnout o 10. Padly-li všechny mušle otvorem dolů, hráč může táhnout o 25. Tento tah se jmenuje pačísí ("dvacet pět") a dal jméno celé hře. Mušličky lze v našich podmínkách nahradit třeba mincemi, ale poruší se tím pravděpodobnost výsledků hodů. Lepší je proto vzít tři kulaté větvičky a podélně je rozříznout na šest krátkých "půlválečků".
Všechny kameny začínají uprostřed hracího plánu ve velkém poli zvaném čarkóní. Kameny, které jsou nasazeny do hry, pak odtud putují středem ramene na okraj plánu a dále proti směru hodinových ručiček po obvodu kříže. Hráč smí nasadit kámen do hry, pokud hodí 6, 10 nebo 25; výjimkou je jeho první kámen, který je ve hře automaticky. Pokud hráč nechce nasazovat, vybere jeden ze svých kamenů, které již ve hře jsou, a táhne s ním o příslušný počet polí. Může se také tahu vzdát. Vždy, když hodí 6, 10 nebo 25, má právo hod opakovat a táhnout třeba i jiným kamenem. Kámen, který úspěšně objede hrací plán, zajede opět středem ramene do čarkóní. Hráč musí přitom hodit přesně tolik polí, kolik mu zbývá do cíle.
Narozdíl od našeho Člověče, v Pačísí může stát několik kamenů z téhož týmu současně na jednom poli. Hráč (nikoli tým), který má dva nebo více kamenů na jednom poli, může s těmito kameny táhnout najednou jako s jedním. Na jednom poli však nesmí nikdy skončit kameny ze soupeřících týmů. Protivník smí na obsazené pole vstoupit pouze v případě, že jeho jednotka obsahuje stejný nebo vyšší počet kamenů. V takovém případě jsou kameny, které na poli stály dříve, zajaty. Závod musí opakovat od začátku, ale až poté, co jejich majitel opět hodí 6, 10 nebo 25, aby je mohl nasadit do hry. Existuje ovšem možnost, jak se zajetí bránit. Na každém rameni hracího kříže jsou tři pevnosti (přeškrtnutá pole). Nikdo na nich nesmí být zajat, takže obsazená pevnost je pro tým protihráčů tabu.
Hraje se na stejném hracím plánu jako Člověče nezlob se, ale každý hráč má 4 figurky různé barvy, nikoliv stejné, jak jsme zvyklí z Člověče nezlob se. Snahou každého hráče je dostat 4 figurky různé barvy do svého "cílového domečku".
Na začátku si každý hráč postaví své figurky do "startovního domečku", pak hráči hází kostkou a komu padne šestka, může si nasadit do hry libovolnou figurku, stejně jako v klasickém Člověče nezlob se.
Jaké jsou povolené tahy? Hráč může posunout kteroukoliv figurku takové barvy, kterou nemá ve svém startovním ani cílovém domečku. Figurku posune o tolik políček, kolik padlo na kostce. Tedy pokud se před můj cílový domeček blíží figurka barvy, kterou nemám ani v jednom ze svých domečků, a padne-li mi šestka, mohu nasadit figurku této barvy a hned při následujícím tahu zavést blížící se figurku do svého cílového domečku. Od této chvíle již nemohu táhnout figurkami této barvy, kromě přesunů ve vlastním domečku. Stejně jako v klasickém Člověče, i zde se figurky mohou přeskakovat a po šestce se hází ještě jednou.
Jak je to s vyhazováním? Pokud hráč ukončí postup s figurkou na políčku, kde stojí jiná figurka, odstraní ji z hracího plánu a dá ji do startovního domečku jakémukoliv hráči, který nemá figurku stejné barvy ani v jednom z domečků. Nemůže se stát, že by měl některý hráč ve svém domečku dvě figurky téže barvy. Pozor na vyhození figurky, kterou může hrát jen hráč, co je na tahu. Musel by ji dát sám sobě!
Obrázek
2: Hrací plán Člověče nezlob se. Varianty na trhu obvykle
počítají se čtyřmi nebo šesti hráči. Pravidla však na počtu hráčů nejsou
závislá, a tak si můžete Člověče zahrát třeba v pěti - stačí zvětšit tento
plán ve tvaru pravidelného pětiúhelníku.
